Kontinuálne monitorovanie glukózy (CGMS) u pacientov liečených inzulínom umožňuje odkryť glykemické výkyvy, ktoré nie je možné zaznamenať self-monitoringom pomocou glukometra. Podrobná analýza údajov z CGMS prispieva ku kvalifikovanej a cielenej liečbe jednotlivca a napomáha terapeutickým rozhodnutiam v komplexnom manažmente diabetu. Nasledujúca kazuistika demonštruje efekt úpravy liečby na základe výsledkov CGMS u 22-ročnej pacientky s dlhodobo nedostatočne kompenzovaným diabetom typu 1. CGMS odhalilo model signifikantného vzostupu glykémie medzi 3–7 h ráno až do 18,5 mmol/l (dawn fenomén). Ďalší výrazný glykemický vzostup bol pred večerou (dark fenomén). Vzhľadom na tieto výsledky, obavy pacientky z hypoglykémie, zvýšené HbA1c a odpor k liečbe inzulínovou pumpou, odporučili sme prechod z NPH inzulínu na inzulín glargín. Táto zmena preukázala efekt blízky inzulínovej pumpe, ktorý viedol k zlepšeniu glykemickej kontroly ráno nalačno i pred večerou. Opakovaným CGMS po 3 mesiacoch boli zaznamenané stabilnejšie glykémie počas dňa i noci s výraznou celkovou redukciou hypo- a hyperglykemických výkyvov a poklesom HbA1c (HPLC metóda) z 8,5 % na 7,4 %

Kazuistika 30letého mladého muže, diabetika 1. typu, kterému po změně životního režimu v důsledku změny zaměstnání umožnil inzulín glargin obnovit dobrou kompenzaci diabetu.

Kazuistika informuje o léčbě inzulínem glargin (Lantus) u 5 diabetiček 1. typu a podrobně se zabývá průběhem těhotenství u jedné z nich. Ve všech 5 případech byla léčba inzulínem glargin úspěšná a přispěla k narození zdravého dítěte. V diskusi je poukázáno na výhody, ale i možná úskalí využití inzulínových analog u gravidních diabetiček.

Prezentovaná kazuistika 47letého pacienta s diabetem typu LADA ukazuje vysokou účinnost kombinace inzulínu glarginu a perorálního antidiabetika repaglinidu na dosažení těsné kompenzace. Zajímavým zjištěním bylo zastavení progrese onemocnění provázené poklesem protilátek proti dekarboxyláze kyseliny glutamové i poklesem protilátek proti tyrosinové fosfatáze IA-2A.

Kazuistika 78leté pacientky s velmi labilním diabetem 1. typu. Při velmi zjednodušeném inzulínovém režimu, za využití vlastností dlouhodobě působícího inzulínu glargin byla zachována slušná kompenzace cukrovky, zamezilo se výskytu hypoglykemických příhod a především se zlepšil well-being pacientky. Bylo jí umožněno samostatné bydlení.

Prezentována je kazuistika 18leté dětské pacientky s diabetes mellitus 1. typu a s juvenilní hypertenzí, s dlouhodobou špatnou kompenzací diabetu, která odmítá terapii inzulínovou pumpou. Po nasazení inzulínu glargin došlo nejen ke zlepšení kompenzace diabetu, ale současně také ke stabilizaci hypertenze.

Prezentovaná kazuistika popisuje dlouhodobý efekt inzulínu glargin u pacienta s diabetes mellitus 1. typu a floridní coeliakální sprue.

Diabetická nefropatie je jednou z nejčastějších příčin renální insuficience. Patogeneze poruchy metabolismu sacharidů je při chronickém renálním selhání multifaktoriální, v praxi těžko detekovatelná. Hrají zde roli jak inzulínová rezistence, tak také tendence k hypoglykémiím. Často jediným postupem léčby je zvýšená kontrola glykémií, užití vhodných typů inzulínů, které vedou k uspokojivé metabolické kompenzaci, která je základní prevencí orgánových komplikací diabetes mellitus.

Kazuistika 54letého muže s inzulíndependentním diabetem v trvání 23 let, s dlouholetou špatnou kompenzací a recidivující purulentní gingivitidou. Teprve po navození dobré kompenzace intenzifikovaným inzulínovým režimem s použitím kombinace krátkého a dlouhého inzulínového analoga se podařilo tuto nepříjemnou komplikaci zvládnout.

Prezentovaná kazuistika dokumentuje průběh léčby diabetes mellitus 2. typu u pacienta, který po selhání léčby perorálními antidiabetiky měl při nasazení intenzifikované inzulínové léčby s NPH inzulínem jako bazálním četné hypoglykémie, které zhoršovaly jeho compliance. Kombinace inzulínu glargin s krátkodobě působícím inzulínovým analogem tyto komplikace odstranila a zlepšila kvalitu života pacienta.

Kazuistika prezentuje 55letého muže s dekompenzovaným diabetem 2. typu na konvenční terapii, při převzetí do péče v katabolismu a s neuropatickými komplikacemi. Popisuje využití inzulínových analog k metabolické kompenzaci, zvládnutí ranních hyperglykémií, zlepšení kvality života pacienta.

Prezentovaná kazuistika dokládá zlepšení kompenzace diabetes mellitus 2. typu u pacientky s inzulínovou deficiencí, která dosud odmítala zahájení léčby intenzifikovaným inzulínovým režimem, po zahájení léčby inzulínem glargin. Vzhledem k tomu, že nedošlo k obávanému vzestupu hmotnosti pacientky při léčbě inzulínem, byla nadále posílena motivace pacientky k další spolupráci a zlepšení kompenzace diabetu.

Kazuistika poukazuje na problematiku léčby diabetu u obézního depresivně laděného diabetika se zhoršenou compliance k léčbě, která mu nepřináší žádaný efekt.

Prezentovány jsou dvě kazuistiky pacientů s diabetes mellitus 2. typu, kde podání inzulínu glargin v kombinaci s perorálními antidiabetiky pomohlo zajistit pro pacienta akceptovatelný terapeutický režim a zajistit tak spolupráci s lékařem a dobrou kompenzaci diabetu.

Je uvedena kazuistika 75letého pacienta s diabetem 2. typu léčeného v naší diabetologické ambulanci od roku 2004. Pacient byl léčen kombinací perorálních antidiabetik (Minidiab, Siofor, Glucobay) a dlouhodobě působícího inzulínu Insulatardu HM aplikovaného na noc, který byl nasazen pro zvládnutí ranních hyperglykémií. Neuspokojivé ranní glykémie, přesto přetrvávaly, proto byl použit místo humánního inzulínu analog – inzulín glargin. Při tomto postupu došlo ke snížení ranních glykémií a ke zlepšení kompenzace cukrovky, která se projevila poklesem hodnot glykovaného hemoglobinu a ústupem subjektivních obtíží pacienta.