Cíl: Prospektivní randomizovaná studie, do které bylo zařazeno 43 nemocných s infekčními komplikacemi ran po chirurgické revaskularizaci myokardu v období od května 2006 do prosince 2007. U všech nemocných byl po mikrobiologických stěrech proveden chirurgický débridement a randomizace do dvou skupin. Ve skupině Ag (23 nemocných) byl aplikován moderní systém uvolňující aktivní stříbro (Aquacel Ag, ConvaTec, Bristol-Myers Squibb) s frekvencí převazů mezi 24–72 hodinami dle lokálního nálezu. Ve skupině Antiseptikum (20 nemocných) byly lokálně aplikovány obložky s antiseptikem (0,1% roztok kyseliny per­octové) s frekvencí převazů mezi 6–8 hodinami, opět dle lokálního nálezu.
Výsledky: Mezi skupinami nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v předoperačních a perioperačních charakteristikách, a to včetně četnosti výskytu jednotlivých rizikových faktorů poruch hojení (obezita, DM, ICHDK, ženské pohlaví a imunosupresivní terapie). Průměrná plocha rány byla v obou skupinách srovnatelná (29,7±28,8 cm² vs. 28,15±29,2 cm², NS), stejně tak i doba nutná k bakteriální eradikaci rány (8,3±2,9 dnů vs. 8,6±3,9 dnů, NS). Obě léčebné strategie vedly ke srovnatelné úspěšnosti léčby (90 % vs. 84 %, NS). Ve skupině Ag byla zaznamenána významně nižší frekvence převazů (7,2±2,8 vs. 28,5±11,3; p<0,001) s častější možností ambulantní léčby (35 % vs. 0 %; p<0,05), ale také významné prodloužení celkové délky léčby ve srovnání se skupinou Antiseptikum (15,8±5,5 vs. 11,2±5,2; p<0,05). 
Závěr: Účinnost lokální aplikace stříbra je zcela srovnatelná s lokální aplikací antiseptik v léčbě infekčních komplikací ran v kardiochirurgii. Významné snížení celkového počtu převazů a častější možnost ambulantní péče výrazně zvyšují komfort nemocných během této léčby a snižují ošetřovatelskou zátěž.

Klíčová slova: infekce chirurgické incize, lokální aplikace stříbra, kardiochirurgie

Hojení ran probíhá v několika fázích – hemostáza, zánět, proliferace a maturace. Celý proces je ovlivněn jak na lokální, tak na systémové úrovni. 
Pacientům s diabetes mellitus komplikují hojení ran lokální změny působků (změny růstových faktorů, extracelulární matrix, enzymů), odlišná buněčná aktivita i tvorba granulační tkáně, bakteriální nebo mykotické infekce, vyšší prevalence ICHDK a zvýšená produkce ROI (reaktivních kyslíkových intermediátů). Kromě zmíněných lokálních faktorů ovlivňují hojení systémové faktory, např. kompenzace diabetu, kapacita imunitního systému a stav nutrice.

Klíčová slova: hojení ran, diabetes mellitus, lokální a systémové faktory hojení ran

Již Hippokrates popisoval metodu čistění bércových ulcerací, pojem débridement zavádí H. F. Le Dran zhruba o dvě tisíciletí později, rozvoj vlhké terapie spadá do posledních 30 let. Cílem moderního débridementu je odstranit mrtvou tkáň, obnovit bakteriální rovnováhu a podpořit hojení rány.
K dispozici jsou čtyři metody: autolytický, chemický, enzymatický a mechanický débridement.
Mezi obecné kontraindikace débridementu patří dekompenzovaná onemocnění, neléčené poruchy koagulace, ireverzibilní poškození cév. Problematické je ošetřování maligních defektů.

Klíčová slova: débridement, metody débridementu, kontraindikace débridementu

Xe-Derma je nový komerčně dostupný sterilní biologický kryt derivovaný z bezbuněčné prasečí dermis. Její výroba vychází z xenotransplantátů, které byly 32 let rutinně s úspěchem používány na Klinice popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady v Praze, ale i na jiných pracovištích. Jejich využívání v ČR bylo v roce 2005 ukončeno vzhledem k velmi náročným požadavkům na zdravotní prostředky zvířecího původu ze strany legislativy EU. Hydratovaná Xe-Derma má biomechanické vlastnosti podobné normální lidské kůži. Je distribuována ve sterilní suché formě, proto může být dlouhodobě skladována. Jako biologický kryt stimuluje hojení ran podporou migrace a proliferace keratinocytů a přispívá k přiměřené granulaci rány. Xe-Derma může být využita pro léčbu povrchních i hlubokých dermálních popálenin, odběrových ploch, plošných traumatických defektů různé etiologie, pro dočasné krytí nekrektomovaných ploch, ale i pro terapii chronických defektů včetně syndromu diabetické nohy a bércových vředů.

Klíčová slova: biologický kryt, bezbuněčná xenodermis, popáleniny, diabetická noha, hojení ran

V článku je vysvětlena definice, klinické dělení a incidence tuberkulózy kůže. Je zmíněna dvacetiletá prospektivní studie o tuberkulóze kůže indických autorů, která zachytila nejvíce případů lupus vulgaris. Je to nejčastější forma kožní tuberkulózy. Následuje ukázka případu tuberkulózy kůže u diabetika, který před bezmála šedesáti lety prodělal tuberkulózní osteomyelitidu nártu pravé nohy. Nález byl ověřen jak histologií, tak pozitivními kulturami Mycobacterium tuberculosis. Léze se dobře zhojila po antituberkulotické terapii základní řadou antituberkulotik.

Klíčová slova: tuberkulóza kůže, lupus vulgaris, tuberkulózní osteomyelitida, Mycobacterium tuberculosis